Knihovnictví

Z dějin evropské knihy

V pradávných dobách, kdy člověk vynalezl oheň, začal vyrábět a užívat primitivní nástroje, začal mluvit a nakonec navazovat styky s ostatními tlupami, vznikla potřeba mluvené slovo zaznamenat pro delší dobu. První obrázková písma se postupně přeměňovala v jednodušší znaky a těžký kámen a rydlo bylo třeba nahradit něčím jiným.

V období ranného středověku se střediska kultury přenášejí z Itálie do Západní Evropy. V době 10. – 12. stol. se objevují první písemné záznamy národních legend (u nás např. Kosmova kronika česká), vzrůstá moc církve. Knihy vznikají v tehdejších jediných centrech vzdělanosti, v klášterech a kapitulních písárnách (skriptóriích). Kniha dostává podobu kodexu, tedy knihy v našem slova smyslu. Píše se olůvkem hlavně na pergamen a velký důraz se klade na ilustrace a malované iniciály. První papír se začíná používat od 11. stol., ale pro knihy se začal vyrábět až o dvě století později. Přesto opsání jedné knihy může trvat i roky.
První knihovna středověku vznikla s podnětu Flavia Cassiodora, který odešel do jím založeného kláštera v Kalábrii a sobě i ostatním mnichům uložil vědecké studium starověkých učenců.

Od 11. stol. dochází k postupnému zakládání univerzit, hlavně ve Francii, u nás až později Karlova univerzita. Společnost má zájem o přírodní vědy, lékařství, vládní záležitosti, objevují se nové filozofické směry. Vznikem univerzit byl potlačen dosud panující monopol klášterů, rukopisy začínají přepisovat laičtí písaři za sjednanou mzdu.
První univerzitní knihovny jsou tzv. pultového typu – knihy ležely na pultech vedle sebe nebo na regálech pod pulty, přikovány řetězy, aby se zamezilo případné krádeži. Vyhlášené jsou knihovny pařížské Sorbony, anglického Oxfordu a Cambridge, vídeňská knihovna a bibliotéka v Kolíně nad Rýnem.

Ve 13. století začíná stoupat zájem panovníků a šlechty o knihovny a literaturu v širším měřítku. Začínají sbírat rukopisy, záleží jim na jejich dokonalé výzdobě. Knihovny, podobně jako umělecké sbírky, se stává součástí jejich prezentace. V Itálii se největšími sběrateli knih stávají humanisté, např. Petrarca, který přišel s nápadem vybudovat knihovnu pro veřejnost. Jeho plány uskutečnil florentský vladařský rod Medici a sál knihovny navrhl r. 1524 Michelangelo. Nejbohatší knihovna středověkých kodexů však byla papežská bibliotéka ve Vatikáně.

Ve druhé polovině 15. stol. nastupuje novověk a s ním Gutenbergův vynález knihtisku okolo r. 1450. Prvotisky do r. 1500 se nazývají inkunábule a za první jsou považovány Sibylina proroctví, které zkušebně vytiskl okolo r. 1444. Gutenberg svůj vynález zpočátku tajil, protože se bál inkvizice a eventuálního udáním ze strany profesionálních písařů, obával se i konkurence. V tom měl pravdu, protože knihtisk se začal lavinově šířit Evropou. Zdokonalovaly se druhy písma i liter, hledal se nejlepší způsob vazby knihy a stanovily se určité zásady – např. titulní list.
Vynálezem knihtisku bylo jasné, že knihy se nyní dostanou i široké a méně majetné veřejnosti. Svou roli to sehrálo v 16. stol., v renesanci a při Lutherově reformaci. Společnost odmítá církevní pouta, požaduje neomezené studium Písma a tradice. Lutherovy spisy se přetiskem šíří do jiných měst a Lutherův překlad Nového zákona se r. 1522 tiskl v nákladu 5000 výtisků!
Pro veřejnost začínají vycházet lidové tisky, kalendáře a dobrodružné romány. Velké oblibě se těšily jednolisty k nějaké události – popravě, záplavám, zemětřesení, narození zrůd, velkým zločinům apod.
U nás je nejznámějším knihkupcem a nakladatelem Jiří Melantrich z Aventýna.

Nastupující třicetiletá válka sice vše zbrzdila a k církevní cenzuře se přidala i politická, hořely hranice s kacíři i knihami, ale 17. století a baroko se tak aspoň věnovalo více skladbě, výzdobě a typografii knihy. Vznikají knihovny sálového typu a knihy se stavějí do regálů podél stěn.
S nastupujícím národním uvědomování jsou zakládány Národní knihovny, muzea.
19. století je období boje za národní identitu v Čechách, vzniká Matice česká (dnes přidružena jako sekce k Národnímu muzeu), která měla na starosti šíření českého jazyka.

Vynález parního stroje zlevnil cenu knihy a průmyslová revoluce zasáhla i polygrafický obor a knihu si již může dovolit téměř každý člověk. To má vliv i na vznik tzv. brakové literatury v brožovaném vydání, jejíž velké náklady měly zajistit hlavně co největší zisk nakladatelům.

Přestože vznik knihy a knihtisku je evropská záležitost, skutečné první veřejné knihovny začínají vznikat v USA. Zprvu soukromé při knihkupectvích, později v 19. stol. už uzákoněné. První knihovní spolek založil r. 1876 Melvil Dewey, který byl i tvůrce desetinného třídění knihy (v upravené podobě se užívá i dodnes jako MDT).

U nás byla povinnost zakládat knihovny uzákoněna 1. knihovnickým zákonem z r. 1918. Později byl i ustanoven tzv. povinný výtisk pro Národní a Státní vědecké knihovny. Byla vybudována centralizovaná síť a knihovny spolupracují i prostřednictvím MVS. Po roce 1989 byla se změnou společenských poměrů nutná také změna knihovního zákona. Centralizovaná síť se rozpadla a zřizování či rušení knihoven přešlo do kompetence obecních, městských a krajských úřadů. V současné době knihovny bojují s nedostatkem peněz na provoz, omezujícími autorskými právy nebo malým zájmem o četbu.

Knihovnictví dnes

Knihovnictví je obor, který si lidé často pletou s knihkupectvím nebo knihařstvím.
Přehled škol pro studium knihovnictví naleznete zde: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=06_adr/adresar_knihovnickych_skol_a_skol_pribuznych_oboru.htm
Pro názornost je nejlepší, když si představíte řadu lidí a oborů, kteří mají s knihou něco do činění:

spisovatel > nakladatel > tiskárna > knihkupec > knihovník

Protože je knihovník na konci řady, měl by mít přehled o všem, co je před ním:

• musí znát spisovatele, tedy dějiny světové i české literatury.
• měl by mít přehled o nakladatelích, každý se specializuje na něco jiného, má jinou úroveň vydávaných knih.
• tiskárna a polygrafie určují fyzický vzhled knihy, který má také vliv na to, zda se kniha bude lidem líbit. Knihovník musí znát typy vazeb, skladbu knihy a hodí se to např. při opravě poškozených knih.
• ne každý knihkupec prodává za stejné ceny a odebírá stejné knihy. Přehled velkoobchodů a knihkupců v okolí by měl být samozřejmostí. Pokud chce čtenář nějakou knihu, knihovník by vždy měl vědět, kde ji sehnat.

Samozřejmou náplní práce knihovníka je práce s malými čtenáři, výchova ke čtenářství obecně a v neposlední řadě mnoho knihoven slouží i jako informační služba na všechno okolo internetu.